Konec dvacáté třetí kapitoly Dvacátá čtvrtá kapitola

Ulí Nordin pobíhal po městě ve svém mysliveckém klobouku a lodenovém plášti a už třetí večer se snažil navázat spojení se stockholmským podsvětím. Vymetal hospůdky a kavárny, restaurace a taneční síně, o kterých mu Plavá Malin řekla, že tam Göransson chodil.

Někdy jel autem. V pátek večer si zajel na Mariánské náměstí, středisko černého obchodu s narkotiky. Zůstal sedět v autě a pozoroval, co se na náměstí děje. A viděl dva muže, kteří seděli v autě a sledovali, co se na náměstí děje. Neznal je, ale zřejmě to byla hlídka z místního okresu v civilu nebo detektivové z protinarkotického oddělení.

O muži jménem Nils Erik Gäransson se na těchto výpravách nedověděl nic nového. Jeho jediným úspěchem bylo, že si ve dne doplnil některé údaje, které získal od Plavé Malin, a to z rejstříku obyvatel, z farních matrik, v námořnických zprostředkovatelnách práce a od někdejší Gäranssonovy manželky, která bydlela v Boräsu a na svého bývalého manžela téměř úplně zapomněla. Neviděla ho, jak říkala, už dvacet let.

V sobotu ráno hlásil své skromné výsledky Martinu Beckovi. Pak si sedl a napsal dlouhý a teskný dopis manželce v Sundsvallu. Tu a tam přitom vrhl provinilý pohled na Rönna a na Kollberga, kteří seděli u svých psacích strojů a soustředěně pracovali.

Ještě než stačil dopis dopsat, vešel Martin Beck.

"Který pitomec tě to poslal běhat po městě?" zeptal se. Nordin rychle přikryl dopis kopii hlášení. Právě napsal "a Martin Beck je den ze dne divnější a mrzutější".